"A tak vám říkám: Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá a tomu, kdo tluče, bude otevřeno." (Luk 11.kap.)  

Vítejte.

 Vstoupili jste do krajů skrovných myšlenek pomateného idealisty, čímž Vás touto formou prosím o shovívavost vůči obsahu těchto stránek.

"Učíme myslet", tok zní např. motto KF UP. My se však (jako jednolité společenství) postupně budeme orientovat na podstatnější tezi: "Učme se nemyslet". Zdá se to být paradoxní a nelogické, avšak jde o mnohem důležitější akt. 

     S velikou radostí oznamuji, že počínaje datem 16.5.12 bylo prozatím neoficiálně založeno filosofické společenství nesoucí název po vzoru Vídeňského kruhu - Ostravský kroužek. Jedná se o sdružení odborníků, jejímž cílem je nést odkaz filosofického kánonu bez nutnosti akademické šikany, jejíž hodnoty jsou založeny na svobodě v její - pokud možno - neomezené podobě. V současné podobě a stavu prozatím ještě bohužel neexistuje pevný rozvrh, ale tyto skutečnosti se pokusíme v nejbližší možné době napravit. Velice pravděpodobně zrealizujeme web a především elektronický časopis dostupný všem, kde se pokusíme aktuální situaci, či Váš konkrétní problém analyzovat.

     Pro udržení veřejnosti v reflexi soudobé společenské situace a manipulativních praktik jsme zde pro Vás. V případě zájmu o osvětlení - téměř - jakékoli životní situace se Vám pokusíme co nejlépe vyjít vstříc. Kontakt platí prozatím jen na mou osobu, tj. thegorath@seznam.cz, což se jistě také rozšíří na kolegy.

     Nejeden údiv člověka vykolejí z dosud platných vzorců chování či myšlení. (Navíc - údajně právě z údivu člověk začal filosofovat :D) Tato okolnost platí pro naprosto jakýkoli čin - včetně naši "podstaty" samé, kterou zveme myšlením, resp. "vlastním" myšlení, resp. "Já". Úžasné je, jak je lidská bytost závislá na myšlenkách samotných. A hlavně, jak se s nimi ztotožňuje! To, co masa lidí chápe jako své "Já" je neuvěřitelný soubor myšlenek, které se vztahují na jeho osobnost, od všech druhů zkušeností, emocí aj. Dokonce onomu "Já" přiřazujeme jestli je "chytrý", či "hloupý". Zda je "vzdělaný", "omezený", "dokonalý" nebo "nudný" apod. adjektiv najdete jistě nesčetně mnoho.

     Inu hodlám říci, jak hluboce se lidé vážou na vše, co jim mysl představuje. "Svým" duševním výtvorům dokonce říkáme "duševní vlastnictví". Jak směšné! :D Pokud si jen uvědomíme jak obrovskou moc myšlenky na nás mají, pokud pochopíme, že jsme jejich otroky, pokud pochopíme, že jde jen o "mínění" a nikoli "vědění", pak jsme schopni se opravdu osvobodit. (Pozn. k tomu např. dojde i řada lidí, jež určitými praktikami rozšiřují své vědomí, protože poté člověk zjistí, že vše, co mýval - a "nosí" - ve své mysli není tak docela "jeho" produkt. Spatřuje, že jde o jakési základní nastavení naší - důležitější - iluze, kde jsme neustále napadáni myšlenkami - a bohužel jim většina lidí podléhá, protože se s nimi ztotožňuje, věří jim. "To jsou mé myšlenky, protože pocházejí z mé hlavy." "Jde to ze mě, pak jsem to Já!" Jenže tento základní světonázor je svržen, když vědomí zpozoruje, že ono "Já" se "svými" názory jsou spíše vyňaté  a specificky upořádané části myšlenek z kolektivního nevědomí [termín plně vystihující hloubku této skutečnosti].

     Nyní se zaměřme více k praktickým "důkazům" o tom, v jaké iluzi sebe sama člověk žije. Nejeden čtenář zvolal "Krásná myšlenka!" -> a od oné osudné chvíle si ji "přisvojil" a začal ji pokládat za součást sebe sama. Inu, na tom přeci není nic nepřirozeného, že? Věru nikoli, ale může to mít problém již na úrovni samotného jazyka. Jistě Vás nejednou v životě napadlo: "Taková myšlenka se mi líbí/nelíbí" a dle toho ji zařazujete ke svému Já. Rozumíte? Problém nastává ve chvíli, kdy si řeknete "To jsem Já". Myšlenky zde jsou, obklopují nás - útočí na nás každou vteřinou.. Jak je možné, že nějaký výrok přijmete a jiný odmítnete? Jak je možné, že nikoho nenapadlo zápolit s náporem myšlenek? Proč je považujete za své? Proč MYŠLENKY považujete za SEBE??? Pokud někdo věří výroku typu: "Nic nedokážeš, jsi nula.." nebo "Možné je cokoli." Bude to předurčovat Váš (v jistém nadneseném smyslu) osud. Svět funguje jako obrovské spektrum frekvencí - a to, jak přemýšlíte, jak se cítíte - vytváří takové vlnění. A pak to jednoduše přitahujete! Pak shldáváte na každém kdoku "důkaz" o platnosti té či oné myšlenky! "Svět je odporné místo!" a stane se Vám jím! Věříte v krásy života? Pak je také nacházíte na každém kroku! Myšlenka - pokud si člověk nějakou bude hýčkat a udržovat v mysli co nejdéle, resp. nejčastěji, pak ta vyvolává senzibilitu k určitému vnímání. (Ověřte si to sami - osobní zkušenost je vždy neocenitelně vyšší kvality!) Jistě, někteří to ví a díky tomu dokážou uvtářet svůj život dle svých představ. Ale neměli bychom zapomínat, že moc má daleko větší, než jen k přizpůsobení si života. Pokud všemu, co se odehrává ve vlastní mysli věříte, pak nejste svobodni, pak žijete stále v iluzi - v iluzi závislosti na obrovském souboru věcí, se kterými se ztotožňujete. Jste zmítání tím, co se Vám odehrává v hlavě. Závislost na negativních myšlenkách ve Vás vyvolává přesvědčení o méněcennosti - nebo naopak o vysoké sebevědomosti. Někteří nejsou schopni pracovat s tím, co se jim odehrává v mysli - to je bohužel nejhorší forma existence (samozřejmě zaujatě z mého pohledu). Ti, jenž se naučili koncentraci a selekci jsou na tom lépe, ale většinou to bývá poslední meta - bohužel. Pak to vypadá zhruba následovně: člověk s diplomem, který věří, že umí myslet - "Mám přece na dva tituly!" :D Tato forma plodí pýchu a naivní sebevědomí. Přesvědčení "Vím, že něco vím!"... 

     P.S.: Tím jsem chtěl nastínit, jak hluboce jsou lidé vázáni na myšlení a co je schopno vytvořit. Smutné je, že si málokdo uvědomuje, jak obrovskou moc nad našimi životy myšlenky mají. Tímto článkem zdaleka nezavršuji hloubku problematiky. To be continued...   

Duševní zranění pocházejí z nepravého zdroje – z myšlení.

Cože? Láska je slovně nezastižitelná? Pak proč se o to stále pokouší ti, jenž život uchopují převážně jazykem?

Slovy jako "miluji Tě" odkazuji do samé podstaty, avšak slovy se ta síla vystihnout nedá. Rada pro milujícího: nedokazuj ji vyslovením úst, ale vnímej a pociťuj svým srdcem! Nemluv, ale prožij!

Láska se chová podobně jako Bůh. Všichni po ni touží, jen nikdo neví, jakou cestou se k nám dostane.

Nevidomí setrvávají v omezení svého ega, jež je falešné naprosto stejně, jako představa o budoucnosti – nebo přežívání v minulosti.

Rozdíl mezi hledajícím a již vyspělým v oblasti duchovna? Prvý čte a posléze přemýšlí, druhý přemýšlí a poté ustane. Prvého zvou filosofem, druhého theofilem.

Proč je těžké vymanit se z iluze? Protože vyhovuje líným.

Jakže? Bůh je živ? Pak mé touhy byly nízké – stejně jako nadčlověk...

Ptá se začátečník sám sebe: "Kdo jsem? Jaká je má skutečná podstata?" Odpoveď: "Soubor vybraných myšlenek z kolektivního pod-vědomí." Toť však špatná znalost! Ti, jenž jsou dále praví: "Vymaň se z područí iluze! Zbav se "svých" myšlenek!"

Probuzení citují i sami sebe, protože žádná myšlenka jim ve skutečnosti nepatří.

Touha věřit vlastním myšlenkám odpoutává člověka od své pravé podstaty.

Vůle k moci je nekonečná, proto jí propadají omezenci.

Nietzsche se jeví začátečníku vidoucím mezi slepci. Slepým však mezi "stádem".

Racionalita je prvotní krok k pochopení. K pochopení, že jen ona nestačí.

Logika je úžasný sluha, ale omezený pán.

Miluješ krásy jazyka? Potom se ho nevzdávej!

Život je utrpením? Pak Ti jen svět vrací to, jak zacházíš se svým srdcem.

Originalita není dar, je to energie věnovaná touze.

Proč při každé příležitosti vidíme polaritu dobra a zla? Abychom si vposled uvědomili, že neexistuje. Co prosím? Neexistuje? Neexistuje! Život je zkouškou do té doby, než přestaneme soudit.